Reflexe prvního semestru

Na úvod Link to heading

Distanční program Design informačních služeb na KISKu je založený do velké míry na samostudiu a vlastním nastavení studijních cílů. Je na nás, jakým směrem se rozhodneme vydat, kolik energie investujeme a do jaké míry využijeme možnosti, které nám studium nabízí. Zároveň je součástí vzdělávácího procesu i to, abychom sami monitorovali, zda a jak se nám daří nastavených cílů dosahovat, a kam se chceme vydat dál. V tomto textu bych tedy chtěla zhodnotit svůj průchod prvním semestrem studia.

Obecně ke studiu Link to heading

První semestr byl pro mě hodně o seznamování se s novou životní situací a vlastním nastavení, spíše než o konkrétních vzdělávacích cílech. Jak se mi bude vracet ke studiu? Jak nastavit priority, abych zvládala práci, školu i soukromý život? Budu mít na všechno dostatek času? Bude mě to bavit?

Zatím všechno vypadá dobře. Studium mě baví a naplňuje moje očekávání. Dostávám spoustu zajímavých podnětů a podkladů, na kterých dál stavět, pořídila jsem si kartičku do knihovny a taky do ní pravidelně chodím, všechny předměty, co jsme měli v prvním semestru, mi přišly zajímavé a obohacující. V rámci spolupráce s Česko.Digital můžu v praxi zkoušet věci, které se mi hodí ke studiu, což zjednodušuje časovou náročnost některých školních projektů. Zároveň jako OSVČ mám větší možnosti přizpůsobit si pracovní rozvrh, abych měla dost času na školu.

Studijní cíl Link to heading

Studijní cíl pro první semestr jsem si nastavovala bez větší znalosti toho, co nás čeká. Dostali jsme jako pomocný nástroj Edventure Canvas, který nás měl provést nastavením studijních priorit na semestr, ale i na celé studium. Při nastavování cíle jsem přemýšlela o tom, že potřebuju začít úplně od začátku, do canvasu jsem tedy napsala “Naučit se, jak správně sbírat podklady, mapovat problém a analyzovat data, abych dokázala definovat deisgnovou výzvu.”.

Vycházela jsem z toho, že jsem se zatím designu služeb účastnila jako pozorovatel, případně jsem přispívala do výzkumu nebo dělala nějakou základní analýzu, ale pouze na základě zkušeností z mého původního vysokoškolského studia. Něco jako formulace designové výzvy pro mě byl v podstatě cizí pojem. Přišlo mi to s tedy mými danými (ne)znalostmi designového procesu jako dobrý začátek.

V cestě za dosažením studijího cíle pro mne byl nejpřínosnější předmět Citlivost k důležitým otázkám dneška, kde jsme si v týmech prošli procesem formulace designové výzvy, předmět Úvod do designového přemýšlení, který obsahoval plnohodnotný teoretický základ k celému designovému procesu, a hackathon se spolužactvem na konci ledna, kde jsme si mohli v praxi vyzkoušet zhuštěnou verzi design sprintu.

Pokud bych vztáhla vše k mému studijnímu cíli, pak hackathon měl asi nejvýraznější dopad. Bylo to pro mě skvělé propojení teorie a praxe. Týmová práce při mapování problému, rozhovory s expertkami a experty, společná analýza získaných informací. Vyzkoušení metod, o kterých jsem předtím jen četla. Aktivní práce s designovou výzvou a její reformulace, aby odpovídala našim zjištěním. Bylo to náročné, protože se všechno odehrávalo v krátkém čase, ale odnáším si z toho řadu zajímavých vhledů a zkušeností.

Zpětným ohlédnutím vím, že jsem nesprávně definovala svůj studijní cíl. Těžko se můžu za tak krátkou dobu, jako je jeden semestr, něco spolehlivě naučit. Ale určitě jsem ušla kus cesty v učícím procesu a budu se mít o co opřít do budoucna.