Reflexe třetího semestru
Na úvod Link to heading
Třetí semestr studia pro mě znamenal velkou změnu, ze které jsem měla zpočátku obavy. Skončila moje několikaletá spolupráce s Česko.Digital, kde jsem měla možnost aplikovat řadu věcí ze studia přímo v praxi. Bylo to pro mne skvělé pískoviště, kde jsem si mohla na reálných projektech osahat teoretické koncepty ze studia a tím se také snižovala časová náročnost při kombinování školních a pracovních povinností. Nebyla jsem si jistá, jak se toto promění v rámci spolupráce s jinými organizacemi, kterou jsem navázala v létě a na podzim.
Nakonec se mi díky konzultacím s vyučijícími a garanty předmětů podařilo najít cestu i pro tento semestr, i když nebyla tak přímočará, jak to bylo v semestrech předchozích, a bylo potřeba trochu víc vykročit mimo komfortní zónu, což ale nakonec považuji za přínosné.
Nové spolupráce se odrazily jak ve studijních cílech, tak například i v rámci projektů pro interakční desing a digitální přístupnost.
Studijní cíl pro třetí semestr Link to heading
Během studia i různých pracovních projektů jsem zjistila, že nedílnou součástí designu služeb je vedení různých workshopů v různých stádiích procesu tvorby. Několik jsem absolvovala jako přímá účastnice, v uplynulém semestru jsem pomáhala jako zapisovatelka při workshopu vedeném spolužuctvem z vyššího ročníku DIS, ale z facilitace jako takové mám velký respekt.
Dostala jsem nicméně možnost podílet se na obrysech workshopu pro akci, kterou jsem pomáhala organizovat letos v listopadu a rozhodla jsem se zaměřít se na oblast přípravy a facilitace workshopů blíže i v rámci studia a propojit to celé i s praxí, pokud pro to najdu vhodnou cestu.
Jak se mi vedlo? Link to heading
Měla jsem možnost koukat pod ruce Jarmily Bíškové, která stála za celým programovým konceptem akce Laboratoř životaschopnosti, a Ley Belejové, kterou jsme přizvali do týmu, aby připravila pro účastnictvo půldenní workshop radikální imaginace. Přizvaly mne ke spolupráci, abych pomohla formovat workshop vzhledem k naší cílové skupině a celkovým zamýšleným dopadům akce.
Měly jsme celkem čtyři delší intenzivní pracovní setkání a k mojí velké radosti jsem během nich nejen přihlížela tvůrčímu procesu, ale zvládala jsem se v několika momentech i aktivně zapojit. Bylo neskutečně zajímavé sledovat cestu od popisu naší vize a publika přes první návrhy až po hutný podrobný rozpis notiček pro celkem 6 facilitátorů a facilitátorek, kteří nakonec samotný workshop vedli. Lea byla skvělá, každý svůj návrh měla podepřený teorií a sdílela s námi materiály, ze kterých vychází, ať už teoretické koncepty, nebo příklady workshopů, které už na podpobných principech vedla.
Jakkoliv to může vypadat jako samozřejmost, bylo pro mě hodně poučné vidět, jak pracuje s literaturou, kde hledá inspiraci, že nestaví workshop jen na svých schopnostech a pocitech, ale že využívá zavedené postupy, které jsou dohledatelné v literatuře. Pro mě z toho vyplynulo to, že se nemusím bát využívat materiály, které vytvořil někdo jiný, že se neočekává, že vymyslím všechno sama a postavím vše na zelené louce. Že facilitace je řemeslo, které se dá naučit, že můžu facilitovat workshop na základě přesně daných postupů. Samozřejmě je důležité mít cit pro dynamiku skupiny a hodí se i schopnost improvizace, ale že k tomu můžu dospět postupně a můžu si troufnout odvést workshop samostatně i teď, pokud dostanu dobré materiály nebo se velmi poctivě připravím dopředu na různé situace.
Přihlásila jsem se tedy i o jednu z facilitátorských rolí přímo na akci, abych si vše mohla v relativně bezpečném prostředí i vyzkoušet. Vzhledem k zapojení do procesu přípravy jsem si dokázala představit, kam chceme s účastnictvem dojít, a s oporou v perfektně připravených notičkách jsem věřila, že to zvládnu a že to bude dobrá průprava pro případnou samostatnou facilitaci v budoucnu.
Bohužel vzhledem k několika onemocněním v realizačním týmu a produkčním povinnostem během akce jsem se k facilitaci nakonec nedostala, mohla jsem ale pozorovat, jak scénářem procházi jednotlivé skupinky pod vedením mých kolegyň a kolegů. To společně s následnou reflexí ještě doplnilo další důleživé vhledy pro přípravu a vedení workshopu. I když jsem tedy nezažila na této akci facilitaci na vlastní kůži, byla jsem účastna celého procesu tvorby od začátku do konce a pro samostatnou práci mi to dalo opravdu hodně.
Zde několik zajímavých zdrojů z přípravy:
https://kisk.phil.muni.cz/100metod
https://www.futuropolis.cz/metoda/metoda-futuropolis/imaginace/
https://re-set.cz/download/Publikace/Odvaha-nerust.pdf
Jak jsem to zúročila v praxi? Link to heading
Koncem listopadu jsem dostala příležitost pro dvě různé organizace vést workshopy zaměřené na reformulaci mise a vize s návazností na jejich aktivity. Ze spolupráce s Leou a Jarmilou jsem si pro přípravu na tyto setkání odnesla především způsob práce. Od formulace očekávaných výstupů a popisu cílové skupiny přes zkoumání různých existujících frameworků a metod po přípravu podrobného scénáře jednotlivých setkání.
Co dalšího si odnáším z tohoto semestru? Link to heading
Tento semestr se pro mne nesl také v duchu seznamování s novými nástroji, a to především ve dvou kurzech: Digitální přístupnost a DigiCompEdu: Technologie ve vzdělávání.
V rámci Digitální přístupnosti jsem si vybrala jako téma audit přístupnosti konkrétního webu. Během něj jsem si poprvé vyzkoušela Screen Reader Orca přímo zabudovaný v mém operačním systému, nástroj Wave pro automatické vyhodnocení různých aspektů přístupnosti webových stránek, který funguje i jako rozšíření webového prohlížeče, a nástroj HeadingsMap, také prohlížečové rozšíření, které generuje index webové stránky pomocí nadpisů a sekcí a pomáhá tak odhalit chyby ve struktuře.
DigiCompEdu byl pro mě jeden z nejzajímavějších kurzů v tomto semestru. Funguje celý formou samostudia a vzájemného hodnocení průběžných úkolů spolužactvem, až do závěrečného projektu, který je jež hodnocen vyučujícími. Každé dva týdny jsme v rámci daných kapitol kurzu vypracovávali úkoly, které nás vedly k praktickému uplatnění nabytých informací. Od orientace v různých zdrojích přes tvorbu a úpravu krátkého výukového videa přes návrh struktury lekce až k závěrečné tvobě komplexnějšího vzdělávacího projektu. Úkoly nás zároveň nutily zkoušet různé nové nástroje a technologie. Většina věcí v kurzu pro mne byla nová zajímavá a celý koncept mě hodně bavil, včetně vzájemného hodnocení úkolů, které bylo často velmi insiprativní.
Jako závěrečný projekt jsem se rozhodla zpracovat interaktivní příběh v nástroji Twine pro osvojení si pravidel Flat Track Roller Derby, dostupné na https://wftda-rules-training.neocities.org/.